Z důvodu toho, že jsme s Aničkou udělali životní rozhodnutí a přestěhovali jsme se s našimi dětmi na Tenerife, povinností bylo hodně a více než třičtvrtě roku jsem nezávodil. Poslední můj závod byla Andorra, na které jsme se s Viktorem a Adamem hodně vytrápili. Závodní atmosféra už mi hodně chyběla a na závod jsem se moc těšil. Příprava byla velmi dobrá, přemlouvání na ranní běhy v 5 ráno nebylo výjímkou. Hodně mi pomohla i výzva s Tomášem od moře až k Teide, nejvyšší hoře Španělska.

Od závodu Transgrandcanaria jsem neměl žádná očekávání, ale hned od začátku jsem se cítil super a plný síly v nohách. Závod začal z přístavu Agaete přímo od moře a hned od začátku stoupal strmě vzhůru. Snažil jsem se držet v první třetině startovního pole, ikdyž tempo bylo i přes prudké stoupání hodně přísné. Hned jsem pochopil, že tempo takového závodu je trošku někde jinde než na co jsem zvyklí. Prvních 40km hodně štípalo, pořad velmi prudce nahoru dolů, až jsem si v duchu říkal, jestli jsem to nepřepálil. Pamatuju si, že na dvou občestvovačkách jsem byl rád za chvíli odpočinku a moje nohy byly v jedním ohni (klesání 1000m výškových v kuse dalo zabrat). Bylo hodně teplo a chvílemi jsem cítil dehydrataci. Od 60 km jsem ale začal cítit, že se vše začalo obracet, začal jsem v sobě cítit ultra slinu a dařilo se mi zrychlovat, ikdyž ostatní zpomalovali. V závěru už jsem dával jednoho mistňáka za druhým a závod jsem dokončil za 13h 52min na pro mě neskutečném 152.místě.


Moje žena mi vždy říkala, proč jsem na každém závodě víc rozbitý než ostatní. Myslím si, že to bylo proto, že jsem šel na hranu svých možností. Teď mám snad poprvé pocit, že tento ultramaraton jsem si vážně užil, byl plný sil, a můžu říct, že v cíli jsem měl sílu ještě pokračovat. Byl to zatím můj nelepší výkon, nejlepší výsledek a nejvíc jsem si to užil bez větších trápení a krizí. Velký podíl na tom má moje rodina, která mě podporovala na všech občerstvovačkách. Muselo to být těžké s dodávkou s dvouma dětmi v úzkých uličkách v horách Grancanaria. Moc si toho vážím. Chtěl bych poděkovat také značce Revo, která mě podporuje a jejich brýle jsou zatím to nejlepší co jsem na očích měl. Pomáhaly mi celý závod.
Díky moc všem, kteří mě na dálku podporovali, příští zastávka Transvulcania na ostrově La Palma.